Jak zvolit hodnotu přebuditelnosti a následně nastavit úrovně

By | 12.5.2004

Zopakujme si, že přebuditelnost je přípustná dávka úrovně nad průměrnou (nominální) úrovní systému pro signálové špičky v programu. Volba hodnoty přebuditelnosti závisí na typu programového materiálu, aplikaci a také na finančním rozpočtu pro pořízení zesilovačů. Pro hudební aplikace, kde je vysoká věrnost základním požadavkem, je žádoucí volit přebuditelnost 15 až 20dB.

Pro většinu aplikací zesilování zvukové produkce, zvláště při velkém počtu zesilovačů, kdy má hospodárnost při hraní důležitou roli, je 10dB obvyklá adekvátní hodnota přebuditelnosti. V těchto aplikacích může pomoci limitér, udrží programové špičky ve zvoleném rozsahu přebuditelnosti a tím zabrání problémům s přebuzením.V extrémních situacích (jaké jsou např. v továrnách), kde musí hudební pozadí a hlášení překonávat trvalé a poměrně vysoké úrovně hluku, musí být maximální úrovně ještě více omezeny, aby se zabránilo nebezpečně vysokým hladinám aukstického tlaku, takže malé hodnoty přebuditelnosti kolem 5 nebo 6dB nejsou neobvyklé. K dosažení tak malé hodnoty přebuditelnosti je zapotřebí extrémní kopmrimování a limitování (nikoli zkreslování, pozn. překl.) signálu. Výsledný zvuk bývá poněkud nepřirozený, ale zpráva „prorazí“ pozadím.

 

Pojďme si nyní projít proceduru nastavení pro vysoce kvalitní, hudební reprodukční systém. Jako první stanovíme hodnotu přebuditelnosti. Pro maximální věrnost reprodukce hudby je žádoucí volit 20dB nad průměrnou hodnotou výstupu systému. Zatímco některé extrémní špičky v hudební produkci překročí těchto 20dB, je přeci jen tato hodnota adekvátní pro většinu programů a snaha dovolit si hodnotu vyšší může být velice nákladná. 20dB přebuditelnost reprezentuje špičkovou hodnotu stokrát výkonnější, než je průměrná úroveň programu. To znamená., že zesilovač s maximálním výstupním výkonem 500W musí pracovat při průměrné úrovni signálu s výstupním výkonem 5W. V některých systémech, jako jsou např. studiové monitory, kde kvalita a plný dynamický rozsah jsou nanejvýš důležité, může být tak nízký průměrný výkon zcela adekvátní. V jiných situacích, jako jsou např. 100-voltové systémy pro vytváření hudebního pozadí, není hodnota přebuditelnosti 20dB nutná a je také příliš drahá vzhledem k požadovanému počtu zesilovačů.

 

Po výběru hodnoty přebuditelnosti pokračujeme nastavením vstupních a výstupních úrovní na všech přístrojích v daném systému abychom dosáhli této hodnoty. V typickém systému by se nastavení mohlo provést následovně:

 

  1. Na počátku nastavíme atenuátor (regulátor vstupní úrovně) na výkonovém zesilovači na maximální útlum (obvykle otočením na levý doraz, proti směru hodinových ručiček). Do vstupu mixážního pultu přivedeme sinusový signál o kmitočtu kolem 1000Hz  s předpokládanou průměrnou vstupní úrovní, přibližně -50dBu (2,45mV) pro mikrofonní nebo +4dBu (1,23V) pro linkovou úroveň signálu. Přesná hodnota napětí není kritická, 1000Hz je standardní frekvence, ale vyhoví jakákoliv jiná v rozsahu 400Hz do asi 4kHz.
  2. Nastavíme regulátor zvoleného vstupního kanálu mixpultu na jeho označenou „nominální“ hodnotu a po té nastavíme hlavní regulátor výstupní úrovně ( tzv. master level control) tak, aby úroveň signálu na výstupu byla 20dB pod udávanou maximální výstupní úrovní. Předpokládejme například, že maximální dodávaná úroveň na výstupu je +24dBu (12,3V); v tomto případě je třeba nastavit na výstupu úroveň na +4dBu (1,23V), což kontrolujeme buď na připojeném voltmetru nebo na VU metrech mixpultu (typicky 0 VU odpovídá +4dBu na výstupu).
  3. Dejme tomu, že výstup mixpultu máme připojen na vstup grafického ekvalizéru s maximální dovolenou vstupní úrovní +14dBu (3,88V). Odečtením +4dBm od +14dBm zjistíme, že přepuditelnost je nyní pouze 10dB., takže by měl být zařazen mezi výstup pultu a vstup ekvalizéru odporový útlumový článek 10dB. Signálová úroveň na vstupu ekvalizéru by měla být nyní -6dBu (338mV), což můžeme ověřit na voltmetru.
  4. Dejme tomu, že maximální možná výstupní úroveň ekvalizéru  je v tomto příkladu +18dBu (6,16V). Nastavíme tedy hlavní regulátor výstupní úrovně ekvalizéru tak, aby byla 20dB pod udávanou maximální hodnotou, tj. -2dBu (616mV). Ekvalizér pravděpodobně nebude vybaven VU metrem, použijeme voltmetr na ověření této úrovně.
  5. Na závěr pomalu otáčíme atenuátorem na zesilovači ve směru hodinových ručiček a sledujeme výstupní úroveň zesilovače.. Když je výstupní VÝKON na úrovni 1/100 maximálního udávaného výkonu (na výstupu zesilovače je 1/10 maximálního výstupního napětí) má zesilovač rezervu 20dB přebuditelnosti  před limitací. 250W zesilovač by měl pracovat nominálně s výkonem 2,5W nebo 100W zesilovač s 1W výkonu v průměrných pasážích.

Při práci s tímto systémem  používejte pouze regulátory na mixpultu a vyhýbejte se úrovním, které  trvale překračují „nulu“ ma VU metrech mixpultu nebo viditelně přesahují na idikátorech zesilovače oblast bezpečného výkonu pro reproduktorory. Jakýkoliv zásah na ostatních přístrojích připojených k systému rozhází tuto nastavenou strukturu zesílení.

Aby bylo možné použít tento postup v určité zvukové aparatuře, zvolte nejdříve požadovaný reproduktorový systém a k němu pak vypočítejte množství zesilovačů potředných probezpečnou činnost reproduktorového systému s adekvátní hodnotou předuditelnosti. Pak teprve vyderte vhodný mixážní pult a další přístroje a nastavte podle výše uvedených instrukcí.

Napsat komentář